Pes, nejlepší přítel člověka. Jak který pes a jak pro koho.
V době, kdy jsme před mnoha lety koupili zemědělskou usedlost jsme také museli řešit problém, jak ji zabezpečit do doby, než se do ní budeme moci nastálo přestěhovat. Usedlost se nachází ve velmi malé údolní obci a v době pořízení nemovitosti byla tak zanedbaná, že bylo vyloučené se do ní ihned nastěhovat. Vytvoření malého zázemí, vhodného alespoň na nouzové přespání bylo tehdy naprosto nezbytné.
Naše malá obec.
Pokud se stěhujete z pražského bytu na venkov do domu s velkou zahradou, potřebujete alespoň základní stavební, zahradnické a jiné nářadí, které jsme pochopitelně neměli. Proč taky? První cesta tedy vedla do jednoho z hobby marketů, kde jsme bez patřičných zkušeností, zato s velkým nadšením a romantickými představami o plánované rekonstrukci utratili spoustu peněz.
Dodnes si vzpomínám na prodavače, který se nám tenkrát v obchodě, čistě z povinnosti a nepříliš ochotně, nabídl. Zda-li s něčím nepotřebujeme poradit, když viděl, jak se po regálech s nejrůznějším zbožím trochu bezradně rozhlížíme. Zorientovat se, co kde najdeme nebylo tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nicméně s pomocí prodavače se nám nakonec povedlo nakoupit vše, co jsme potřebovali. Přesněji řečeno, co jsme si mysleli, že budeme potřebovat.
Když prodavač pochopil, že bychom mohli po rozsáhlé prodejní ploše společně naběhat sem a tam spousty zbytečných kilometrů, nechal si ukázat náš pečlivě vypracovaný nákupní seznam, aby nakupování dostalo nějaký řád a také spád. Dodnes nevím, zda-li náš prodavač měl nějaké podíly na výsledcích z prodeje, ale jeho ochota rostla přímo úměrně objemu našeho nákupu. Dokonce se ukázalo, že je to člověk na svém místě, rozuměl tomu co dělá a my jsme na jeho rady tehdy rádi dali.
Dnes mám nařadí dobře hlídané.
Na usedlost jsme s nepřehlédnutelně velkým nákupem sice přijeli za soumraku, ale zase ne tak pozdě, aby případný pozorovatel nemohl přehlédnout našeho kombíka narvaného nejrůznějším zbožím, jehož část byla z ryze praktických důvodů upevněna i na střeše auta. Zboží jsme vyložili a já, snad v předtuše věcí příštích, jsem se rozhodl zapůjčit si od našich sousedů psa německého ovčáka. Jeden den by to mohl na naší usedlosti vydržet. Soused byl laskavý a psa mi k ochraně statku zapůjčil. Prý to sice není žádný hlídač, ale rád štěká, tak snad to pomůže.
Hned ráno mi soused telefonuje, že pes přiběhl v noci domů, protože ráno už majestátně ležel doma na dvoře. Tušil jsem, že to nebude jen tak, ale do svého příjezdu na usedlost jsem se utěšoval tím, že pes určitě někde našel nějakou novou skulinu ve starém plotě. Mimo to jsem měl naplánováno spoustu práce, na kterou jsem se i díky novému nářadí moc těšil. Znáte to, když si něco koupíte, nemůžete se dočkat, až si to také vyzkoušíte.
Náš první hlídač – Boris I.
Na vratech mě ale po příjezdu vítal poškozený visací zámek, který dával tušit, co nás čeká. Většina hodnotnějších věcí byla nenávratně pryč, včetně nové míchačky. To mě rozčílilo do běla. Přivolaní policisté pořídil záznam o vloupání a neopomněli mě přátelsky upozornit na skutečnost, že pachatele téměř jistě nenajdou. Nejlepší ochranou majetku je prý na takovém místě dobrý pes a železa – tedy mříže.
Rozhodl jsem se, že okamžitě pořídím pořádného hlídače. Nakonec jsem ještě v ten den našel v chovatelské inzerci dva inzeráty nabízející dvouletou brazilskou filu a ročního kavkazského ovčáka. Poté, co jsem si něco o těchto dvou plemenech přečetl, se mi kavkazák zdál pro hlídání objektu za každého počasí vhodnější. Měl jsem sice trochu obavy, zda-li téměř dospělého kavkazáka zvládnu, ale risk je někdy zisk. Štěně by mi můj problém nevyřešilo. A ukázalo se, že to nakonec byla moc dobrá volba.
Naši dnešní hlídači Boris II. a Tina.
Roční pes pocházel z výborného chovu a přesně splnil naše očekávání. Zpočátku jsme si vyjasňovali každý svou pozici, ale nakonec pochopil, že alfa samcem na naší usedlosti hodlám být já. Dnes na tohoto psa často vzpomínám, dožil se téměř 13 let, což je na tak velké plemeno pěkný věk. A byl to skutečný přítel.
Od té doby máme na usedlosti jenom kavkazáky – dnes dokonce pár. Toto přírodní plemeno je vystaveno také spoustě předsudků o své nebezpečnosti, ale věřte mi, vše je v lidech. Pokud si chcete pořídit kavkazského ovčáka, nemusíte se bát ani psa, ani o svou rodinu. Stačí splnit pár základních předpokladů.
Kavkazký ovčák – pes a fena.
Kavkazáka pořizujeme zásadně z prověřených chovů s osvědčením o původu. Ideálně jako malé štěně. Jeho dobrý charakter je nutností! Kavkazák potřebuje ke spokojenému životu velký prostor, nesmíte ho dlouhodobě zavírat do kotců nebo ho nechat strádat na malém dvorečku. A není to v žádném případě pes vhodný do bytu.
Kavkazák není pracovní pes, naučíte ho jen nejnutnější povelovou techniku. Hlídat ho učit nemusíte, to umí výborně od narození. Je to pes teritoriální, v novém prostředí si hlídaný objekt oběhne kolem dokola a už hlídá. Na své teritorium bez vaší přítomnosti nikoho cizího nevpustí.
Při hře s dcerou Amálkou.
Kavkazák je také výborný obranář, ale má svůj rozum. V případě, že vás v jeho přítomnosti někdo napadne, zasáhne až v okamžiku, kdy si vyhodnotí, že to sami nezvládnete. Ale potom už ho neodvoláte. I přes svou velkou hmotnost a zdánlivou pomalost, zasahuje kavkazák rychlostí blesku s jemu přirozenou tvrdostí.
Kavkazský ovčák je hrdý samostatný pes, který nevyžaduje ani zdaleka tolik pozornosti z vaší strany, jako jiná plemena. Nikdy se vám plně nepodřídí, ani to po něm nechtějte. Bude ale vždy vaším věrným a spolehlivým partnerem.
