Když začne foukat v naší obci silný vítr, především ten západní, je mi jasné, že nás čekají problémy a adrenalinové události. Naše usedlost není z návětrné západní strany stále ještě dostatečně chráněná, protože se tímto směrem rozkládají poměrně rozlehlá pole, po kterých se dnes může vítr prohánět dle libosti.
Na rozdíl od minulosti, dnešní velkozemědělci nehospodaří na polích v bezprostředním okolí svého bydliště a z větší části ani na svých vlastních polích. Většinu polností si pronajímají od stovek majitelů půdy, a je jim tedy celkem jedno, jak se vítr na polích chová. Ale kdyby jenom vítr.
Je až s podivem, jak zemědělci hospodařící v okolí naší obce dokáží zorat pole až do bezprostřední blízkosti jakýchkoli komunikací, čímž poškodí kořeny vysázených dřevin podél cest a silnic, které poté postupně prosychají. Natož aby na vhodných místech vysazovali větrolamy. Každý metr půdy, z kterého lze něco vyrazit, se přece počítá. Docela by mě zajímalo, kolik je takové “volné” půdy neoprávněně zoráno.
Náš větrolam – zde ještě není dost vzrostlý.
Naši předci se jinak starali o své polnosti, mysleli na přírodu a především na budoucí generace. Na návětrných místech vysazovali větrolamy a v polích ponechávali rozeseté remízky, které také pomáhaly zadržovat vodu v krajině.
Pokud to situace v místě dovolovala, hospodáři ponechávali pásy lesa nebo alespoň stromořadí jako přirozené větrolamy, které chránily nejen sídla lidí v přilehlých obcích před silnými větry, ale i samotná pole před větrnou erozí a nadměrným vysušováním půdy. Ornice je totiž velmi cenná, vzniká velmi dlouhou dobu a je pro život na zemi naprosto nezastupitelná. I proto je s ní třeba dobře nakládat.
Rozumné hospodaření a citlivá údržba krajiny pomáhala zmírňovat důsledky extrémních projevů počasí. A to na svou činnost tehdy zemědělci nedostávali žádné dotace, jako dnes. Svědectví o větrolamech, coby ochranných prvcích polí v krajině, podává již ve svém díle Zápisky o válce galské sám Gaius Julius Ceasar.
V dnešní době je však bohužel zisk vždy na prvním místě, bez ohledu na budoucnost. Nastupující změny klimatu, kdy lze očekávat extrémní projevy počasí ještě mnohem častěji než v minulosti, bychom rozhodně neměli ignorovat. Nakonec pro poslední negativní dopady dnešního počasí nemusíme chodit daleko. Větrná noc z 10. na 11. března 2019 byla určitě velmi nepříjemná a napínavá nejen pro naši rodinu, ale i pro mnoho obyvatel v jiných regionech.
Málo chráněná usedlost.
Jakmile nárazový vítr v naší obci přesáhne rychlost 80 km/hod., dochází pravidelně k poškození střechy našeho špejcharu na jeho západní straně. Vítr, pro mě stále záhadným způsobem, vždy jen v jedné části této budovy, dokáže jakoby zázrakem nadzdvihnout krytinu a poškodit střechu. Pokud nechci jen čekat na to, jak střecha nakonec dopadne, musím se snažit “načatou” krytinu ihned opravit.
Pochopitelně v silném větru opravuji krytinu jen z vnitřní strany střechy, aby nám vítr uvězněný na půdě špejcharu nepodfoukl větší plochu střešní krytiny položené jen na latích. Síla větru by určitě dokázala sejmout ze střechy nejen krytinu, ale i mou maličkost, pokud bych nahoru na sedlovou střechu v takovém počasí skutečně vylezl. Poté, co nám kdysi takto spadlo z této budovy asi 30 m2 (z 350m2) střešních tašek během pár minut, už nic neponechávám náhodě a při skutečně silném větru držím pohotovost 🙂
Na zvuk střešních tašek, klouzajících bezmocně po střeše dolů, jsem přímo alergický. Ten mučivý zvuk nenávidím. Opravy vždy něco stojí a jsou i technicky náročné. Střechy máme vysoké, hřebeny jsou v 11 metrech, a také rozsáhlé – celková plocha střech naší usedlosti dosahuje téměř 1200 m2, snažíme se je tedy nezanedbávat a chránit. I proto jsme před pár lety vysázeli na západní hranici našeho pozemku ochranný pás topolů a vytvořili si tímto přírodním způsobem účinný větrolam.
Náš účinný větrolam na snímku vpravo.
Pochopitelně na větrolam existují i mnohem vhodnější dřeviny, než je topol – např. borovice černá, ale při požadavku na rychlost růstu nám nic jiného nezbylo. Od doby, kdy topoly dosáhly asi 7 metrové výšky, se dopady větru na problematickou střechu špejcharu i celé usedlosti velice zmírnily. Při poslední bouři jsem kupříkladu přišel jen o dvě tašky krytiny a nemusel jsem čekat ve střeše špejcharu, kde se co pohne, přestože nárazy větru byly tentokrát velmi silné.
Náš větrolam jsme koncipovali jako polopropustný (odborně poloprodouvavý), který dokáže snížit rychlost větru o 40 – 50% z jeho původní hodnoty. Tento typ větrolamu je podle mého názoru nejideálnější, protože vítr část větrolamu obteče a částečně jím prostoupí. Za takto koncipovaným větrolamem nevznikají nebezpečné turbulence, jako u větrolamů nepropustných. Dle odborných publikací, dosahuje vítr za polopropustným větrolamem své původní rychlosti ve vzdálenosti 25-30 násobku výšky větrolamu. Rychlost větru za naším větrolamem jsem neměřil, ale jeho účinnost je nezpochybnitelná.
Účelem našeho větrolamu není silný vítr úplně odklonit, ale zmírnit jeho nepříznivé dopady na náš ovocný sad a zemědělskou usedlost za ním. Při sázení větrolamu jsme využili zvýšené terénní nerovnosti pozemku, aby byl větrolam účinný už při své menší výšce. Samozřejmě, ne vždy je možné využívat všech výhod terénních nerovností, ale naše usedlost leží v údolí – v nejnižším bodě našich pozemků – a toto řešení se přímo nabízelo. Říká se, že větrolam člověk sází minimálně na sto let, je dobré si tedy nejprve vše dobře rozmyslet.
Vzdálenost topolů ve větrolamu.
Polopropustný větrolam má také tu výhodu, že v parných letních dnech za ním není takové vedro, jako za větrolamem nepropustným, který nedovolí vzduchu přirozeně proudit krajinou. I proto jsme stromy sázeli zhruba jeden metr od sebe. A jak se ukázalo, u našich topolů s nepříliš hustými korunami je to vzdálenost ideální.
U větrolamů je také třeba dbát na to, aby větrolam neobsahoval mezeru. V takovém případě by se za silného větru z mezery stala tryska, která v daném místě bude rychlost větru ještě urychlovat!
Tímto příspěvkem chci ilustrovat, že i relativně jednoduché a levné opatření může významně pomoci zmírnit dopady nepříznivých vlivů počasí. Mnozí z vás namítnou, že z takového větrolamu je na podzim spousta listí, které někdo musí uklidit a zkompostovat, v létě zase obtěžující bílé chmýří, poletující vzduchem se semeny topolů. Ano, máte pravdu. V životě je ale vždy něco za něco.
Pokud budeme neustále vytvářet souvislé plochy bez vyšší vegetace a dokonce je nevhodně zpevňovat, budeme si muset zvyknout na to, že vítr, voda nebo dokonce sucho nám mohou životy nejen znepříjemňovat, ale v mnoha případech i přímo ohrožovat.
