Čtvrtý díl seriálu.
S datem blížících se Velikonoc, které je stanoveno vždy na nejbližší neděli po prvním jarním úplňku, tedy časově v rozmezí od 22. března do 25. dubna, přichází pro křesťany doba čtyřicetidenního půstu, kterou se snažíme tradičně dodržovat i u nás na statku. Proč? Půst je dobrý nejen pro duši, ale i pro tělo.
Vrba jíva – kočičky.
Po masopustním úterý začíná postní doba tzv. Popeleční středou. Doba půstu je stanovena na 40 dní se šesti nedělemi (dny), které se do postní doby nezapočítávají. Stejně, jako je každoročně pohyblivé datum Velikonoc, je pohyblivé i datum Popeleční středy a tím i počátek postní doby. Z čistě praktického hlediska je pro naši rodinu postní doba o to těžší, čím později v daném roce začíná. Začít se postit chvilku po vánocích není zase tak náročné…
Popelec.
V den Popeleční středy dělá kněz věřícím na čele Popelec – křížek popelem, ze svěcených spálených kočiček – se slovy: “Prach jsi a v prach se obrátíš” nebo “Čiňte pokání a věřte evangeliu”. Tento zvyk se datuje od 12. století a jeho smyslem je uvědomit si pomíjivost života a najít v sobě zdravou míru pokory, které se nám lidem většinou nedostává.
A proč trvá postní doba právě 40 dnů? Je to právě tolik dnů, kolik postních dnů strávil v poušti Ježíš při své duchovní přípravě na veřejná kázání. Stejně dlouhý půst před ním podstoupili také starozákonní proroci Mojžíš a Eliáš.
Ježíš na poušti.
Kodex kanonického práva rozlišuje půst zdrženlivosti a půst újmy. Půst zdrženlivosti znamená, že se člověk v postní době zřekne pokrmů z masa teplokrevných zvířat, která byla v jídle vždy považována za určitý luxus. Ryby, coby tehdejší potrava nejchudších, jsou z půstu vyjmuty. Půst zdrženlivosti je předepsaný pro všechny věřící osoby, které dovršily 14 let věku. Věřící by tento půst měli kromě předvelikonoční postní doby v podstatě dodržovat každý pátek po celý rok.
Půst újmy je přísný půst, kdy kromě úplného zřeknutí se masa a alkoholu se člověk může najíst do sytosti pouze jedenkrát za den. Půst újmy je platný pro věřící od 18 do 60 let věku, s výjimkou nemocných. Pro dnešní katolíky je půst újmy závazný pouze na Popeleční středu a Velký pátek.
Já osobně jsem si půst újmy v jeho neredukované podobě vyzkoušel přede dvěma lety a přestože jsem měl jen mírnou nadváhu, shodil jsem během čtyřicetidenní postní doby 14 kg. Půst újmy byl pro mě nejtěžší v prvním a posledním týdnu. Zajímavé je, že se půstem újmy člověku výrazně zbystří všechny smysly. V mém případě především zrak, sluch a čich. Jakmile jej ale člověk přestane držet, postupně se vše vrátí do původního stavu.
Hladový.
Smyslem půstu však není sebetrýznění hladem nebo dieta. V postní době bychom si měli především uvědomit, že nejen chlebem živ je člověk. Měli bychom se nad sebou zamýšlet a snažit se pracovat na své obnově, na svém lepším já. Půst by měl zahrnovat i projevy dobrých skutků, spravedlnosti a především milosrdenství.
Postní doba je tradičně rozdělena na šest nedělí, z nichž každá má své pojmenování a váže na sebe určité lidové zvyky:
Černá neděle – své jméno dostala první postní neděle podle oděvů žen, které si na znamení půstu oblékaly černé nebo tmavé šaty.
Pražná neděle – je pojmenovaná podle jídla. Pražmo se připravovalo z upražených obilných klasů nebo zrn.
Kýchavná neděle – třetí v pořadí. Na tuto neděli se kýchalo na zdraví. Kdo prý kýchl třikrát, měl být celý rok zdravý.
Družebná neděle – v tuto neděli chodil ženich s družbou do domu, kam chtěl o Velikonocích přijít na námluvy.
Smrtná neděle – pátá neděle postní. Je spjata s vynášením smrtky (Morany) ze vsi. Symbolizuje konec zimy.
Květná neděle – touto nedělí začíná pašijový týden (pašije = utrpení, ponížení). Poslední postní neděle se slaví na počest vjezdu Ježíše na oslátku do Jeruzaléma, vítaného lidem s pomocí palmových ratolestí. V našich zemích se v tento den v kostelech světí zelené ratolesti jívy (kočičky), lísky nebo břízy.
Spor.
Postní doba nabízí příležitost všem bez rozdílu, věřícím i ateistům, zpomalit svůj krok, zamyslet se nad sebou a uvědomit si, že nikdo z nás není v životě tak bezvýznamný, aby si nezasloužil trochu respektu. Lidé by si měli vzájemně odpouštět a hledat k sobě nové cesty. Zejména v dnešní době, kdy se většina z nás má tendenci nekopromisně vymezovat vůči všemu a všem, kdy názory jednoho jsou považovány za útok na druhého, kdy ve společnosti existuje jakási potřeba neustále vyhledávat nové “nepřátele”, je téma milosrdenství zvlášť aktuální. Jakákoli snaha být lepším člověkem se přece cení.
