Je pomalu načase, abych vám také trochu představil své holky, které se mnou sdílejí radosti i starosti života na našem statku a pomáhají mi svými nápady a leckdy i vlastním přičiněním tvořit tento blog. Předtím, než jsem začal tento blog vůbec psát jsem o něm hodně přemýšlel. O čem že to vlastně celé bude. Nejrůznějších návodů, jak psát zaručeně dobrý blog najdete na internetu opravdu hodně. Docela by mě zajímalo, kolik těch radílků má za sebou skutečně reálné psaní úspěšného blogu, které od autora vyžaduje především vytrvalost. Když tedy pominu i nějakou autorskou invenci a pokud možno znalost českého pravopisu.
Moje holky – Terezka a Amálka.
O životě na statku už toho bylo obecně napsáno celkem dost – především o vtipných situacích, které mohou vzniknout z neznalosti nebo nezkušenosti “statkářů”, kteří přišli z města na venkov s trochu naivní a romantickou představou o zdravém životním stylu na zdravém vzduchu. S touto podbízející se myšlenkou jsem si také chvilku zahrával, ale nakonec jsem ji zavrhl. Chci, aby můj blog byl autentický a vycházející z naší vlastní reality. Vymýšlet si příběhy nebo jednotlivé zápletky je podle mého podstatně snazší, než psát o skutečném životě, který mnohdy až tak vtipný nebo strašně zajímavý být nemusí.
Ale psaní mě odjakživa bavilo, léta mi ubíhají čím dál rychleji, a proto na nějaké odkládání věcí na neurčito už moc spoléhat nechci. Maličkosti, které člověk nerealizuje hned, realizuje v budoucnu jen zřídkakdy. Tím tedy rozhodně nemám na mysli, že mé holky zmíněné hned v úvodu tohoto příspěvku jsou nějaké maličkosti, které je načase nyní představit. Pochopitelně jsem mínil tvorbu tohoto blogu.
Amálka a pivoňka.
Když má člověk v úmyslu psát o sobě a svých nejbližších, musí se především rozhodnout, jak dalece se hodlá “odkopat”. Obnažit se při psaní vyžaduje nejen jistou dávku citu pro danou situaci, ale chce to zejména odvahu. Psát o sobě je opravdu těžké. O cizích lidech, na kterých nám nijak zvlášť nezáleží, se vždy píše podstatně snáze, jak je patrné především ze současného zpravodajství, ať už daná relace či článek “přeje” komukoli. Mnozí dnešní pisálci toho také s oblibou zneužívají a vytvářejí nejrůznější fámy o společensky známých lidech (povšimněte si prosím, že se záměrně vyhýbám populárnímu výrazu “celebrita”, který lze přeložit i jako “oslavenec”), na základě pochybných polopravd nebo dokonce čistých fabulací.
Ale jako každý autor (teď mi to podstatné jméno najednou zní poněkud velkohubě) potřebuji především inspiraci, o kterou se mi starají právě mé holky. Terezka – moje žena a Amálka – moje dcera. Amálce ještě nejsou ani čtyři roky a už má v mnoha věcech tak jasno, že se nestačím často ani divit. Někdy i přímo žasnu. Příkladně, když po nás rodičích chce Amálka něco, co je pro ni obvykle dost nedostupné. Ve svém věku již moc dobře ví, že na rodiče se musí jít pro dosažení kýženého cíle tzv. od lesa.
Když Amálka dělá oči.
Kupříkladu, když ke mně Amálka s dětskou upřímností nedávno přiběhla, objala mě, dala mi pusu a s těma svýma velkýma očima, bezelstně upřenýma přímo na mě mi zničehonic řekla: “tatínku, já tě mám moc ráda. Jsi můj kamarád”. Jako správný tatínek jsem i já v té chvíli byl pořádně na měkko. Ale jen malou chvilku, jen do té doby, než Amálka jakoby nic mazaně dodala: “…a dáme si teď spolu čokoládičku”? Moc dobře věděla, že před obědem žádnou sladkost nedostane, tak na to šla po svém. Přestože jsem její dětskou nápaditost musel v duchu velice ocenit, Amálce to nepomohlo. Důslednost je při výchově dětí velmi důležitá.
Zahrada 2019
Moje žena Terezka je tělem i duší ekonom. Nakonec vzděláním také. Proto také všechny naše volnočasové hospodářské aktivity na statku vedou nenápadně (ale jistě) k nějakému ekonomickému prospěchu. Přestože na zahradě a v sadu pěstujeme ovoce a zeleninu především pro vlastní spotřebu, každý rok máme tolik přebytků, že je přímo nezbytnost toho hodně rozprodat.
Zahrada 2019 – I.
Terezka to se mnou zkrátka umí, na jaře obvykle s chutí sobě vlastní předpěstuje tolik nejrůznějších sazenic, jako kdybychom provozovali nějaké zahradnictví. A protože hlavní podíl zemědělských prací s využitím malé mechanizace musím zastat v průběhu roku hlavně já, mám se ve svém volném čase co otáčet. Snad abych nezlobil, protože kdo si hraje nezlobí a kdo hodně pracuje ten prý už nemá vůbec žádné roupy.
Zahrada 2019 – II.
Naše hobby hospodaření nás ale skutečně baví. Vidět výsledky v podobě kvalitních farmářských produktů navíc v bio kvalitě se nám nikdy neomrzí. A taky nevydržíme dlouho nic nedělat. Práce s půdou na zahradě nebo včelaření je nejen naše starost, ale především radost.
Zahrada 2019 – III.
