Blog Icon

Rok na gruntu – Velikonoce

Velikonoce jsou nejen nejvýznamnějším křesťanským svátkem, oslavující zmrtvýchvstání Ježíše Krista, ale i toužebně očekávaným obdobím, ve kterém se dostávají ke slovu především lidové tradice oslavující příchod jara.

Švestka na jaře.

Přestože obvykle publikuji příspěvky na našem blogu pravidelně každé úterý a čtvrtek, právě v tomto pašijovém týdnu dělám výjimku, protože právě na dnešní den – Sazometnou středu – připadá den zrady Jidáše, který za odměnu třiceti stříbrných přislíbil veleknězům  jeruzalémského chrámu zradit Krista.  Právě v  tento den bylo v minulosti zvykem vymetat ve staveních komíny, za příčinou nastávajících svátků velikonočních.

Velikonoční vajíčka.

Na Zelený čtvrtek se v kostelích světí oleje, tzv. křižma, používaných při udílení některých svátostí. Právě na Zelený čtvrtek mohou při večerní bohoslužbě naposledy zaznít zvony před tím, než „odletí do Říma“ pro požehnání svatého otce. Začíná velikonoční triduum (tři dny), které tvoří časový celek umučení Ježíše Krista.

Na Zelený čtvrtek se lidé brzy za svítání omývali venku rosou nebo vodou z potoků, aby se uchránili před nemocemi. Poté se uklízela stavení a dvory, bílilo se doma i v chlévech a dopředu se dělaly všechny nezbytné práce, aby se na Velký pátek vykonávaly jen nejnutnější činnosti.

Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej!

Na Zelený čtvrtek se do kostelů nosila vejce, která kněz posvětil. Večer hospodář kropil stavení a dvůr svěcenou vodou, aby vše ochránil před zlými mocnostmi. Na Zelený čtvrtek se mají jíst jidášky s medem, které dobré hospodyně upečou už ve středu, stejně jako moje žena Terezka. Já jsem ale neodolal a pár jidášků jsem snědl už dnes s předstihem. Sice bez medu, ale i tak to stálo za to. Když člověk drží tak dlouhý půst, jako nyní já, dokáže mu udělat radost cokoli na zub. Pletené jidáše nebo jidášky naznačovaly provaz, na kterém se Jidáš oběsil.

Naše velikonoční pečivo – jidáše.

Ještě za mých mladých let si pamatuji, jak jsme jako malí chlapci na vsi hrkali a klapali řehtačkami. Několikrát denně se obcházela vesnice. Začínalo se na Zelený čtvrtek a končilo se na Bílou sobotu. Naši dávní předkové věřili, že právě rámusem řehtaček se dají odehnat i zlé síly.

Velký pátek je dnem ukřižování Ježíše Krista. Je to čas smutku a nejtvrdšího půstu k jeho poctě. Tomuto dni se říkalo i Tichý pátek a býval to skutečně nejtišší den v roce. V kostelech se dokonce uhasí i oheň na znamení, že vyhasl život Ježíše. Velký pátek se dělí na tři důležité etapy. Ráno, kdy byl Ježíš postaven před soud. Poledne, kdy byl ukřižován. Večer, kdy na kříži zmučený Ježíš s trnovou korunou na hlavě zemřel. Ještě večer jeho přátelé sundali z kříže mrtvé tělo a uložili ho do skalního hrobu.

Ježíš Kristus.

Slavnost vzkříšení uzavírá pašijový týden, začíná velikonoční boží hod. Po tichém Velkém pátku se znovu rozezní zvony, hudba, zpěv a nové světlo vše rozjasňuje z radosti nad vzkříšením Ježíše Krista, ke kterému došlo o Velké noci ze soboty na neděli. Ježíš vstal z mrtvých.

K Bílé sobotě patřilo a dodnes patří i u nás na gruntu pečení velikonočních mazanců a beránků. Mazanec je v našich zemích nejstarším velikonočním pečivem. Kdysi se také mazal tvarohem, proto se mu dodnes říká mazanec. Na rozdíl od mazance je beránek symbol čistě křesťanský.

Neděle – boží hod velikonoční – je spjata i u nás na statku s bohatým jídlem. Bílou sobotou totiž končí dlouhé postní období a v neděli si dobrým a bohatým jídlem děláme radost. Po půstu je však nutné jíst velmi opatrně a moc se nepřejídat. Žaludek, odvyklý všelijakým dobrotám a tukům by mohl značně protestovat.

Maso s chřestem – naše oblíbená kombinace.

Velikonoční pondělí – v tento den, jenž je již čistě oslavou jara, je u nás na stole tradičně pečené kůzlátko. Vajíčka sice ještě barvíme, ale už jen z tradice. Koledníci nechodí a je škoda, že tak pěkné tradice postupně upadají. Doufejme jen, že nezaniknou úplně.