…polem nepolem, jedu za tebou, velkým malotraktorem – zpívá se v jedné písničce. Malotraktorem  nejezdíme, na rodinné výlety teď používáme horská kola a objevujeme nové cyklotrasy ve svém okolí. Dnešní mobilní aplikace nám usnadňují vyhledávání vhodných tras a zaznamenávají spoustu dat o najetých kilometrech, nastoupaných výškových metrech, dosažených rychlostech atd. Samé motivující veličiny 🙂

Jezdit přírodou je radost.

V minulosti jsme s manželkou jezdívali do přírody na koních. Příprava na každý výlet nám trvala minimálně hodinu, koně musíte před vyjížďkou vyčistit, načesat a postrojit – nasedlat a nauzdit. Zejména v horkém letním počasí znamená tato činnost pro každého jezdce značné úsilí, protože koně se během svého pobytu venku ve výběhu velmi rádi válí – nejlépe v prachu nebo blátě, aby se ochránili před dotěrným hmyzem. Po vyčištění svého koně může začít se svou očistou jezdec, pokud si nechce vyjet na vyjížďku špinavý a zpocený jako prase. Vyjížďky na koních mají ale své kouzlo, zejména když máte kolem stájí vhodné terény, ideálně lesní a polní cesty. Sedláci na svých polích vidí jezdce na koních velmi neradi, protože jim s výjimkou krátkého období bezprostředně po žních dupou po úrodě.

Z výletu.

Protože jsme se před pár lety na statku všech koní zbavili, abychom se po všech těch letech strávených s vlastními koňmi mohli také někam podívat a nesedět pořád doma na zadku, začali jsme přemýšlet, jakou pohybovou aktivitou koně nahradit. Vyhrála to nakonec kola, po nesmělých začátcích dokonce horská kola. Jízda na dnešních silnicích v dnešním provozu a s dnešními “ohleduplnými” řidiči  není pro cyklistu žádný med. Jízda v přírodě po lesních a polních cestách je pro naše rodinné výlety to pravé, co máme tak rádi. Přepravovat kola autem na nosičích také nepředstavuje žádný velký problém, můžeme vyrážet i do vzdálenější přírody a objevovat neokoukané terény.

S dcerou na tyči.

Naše první horská kola jsme si koupili jako (tehdy) úplní laici v jednom nejmenovaném řetězci. Kola vypadala na první pohled krásně, vybavená byla spoustou převodových koleček, diskovými brzdami a měla odpruženou kromě přední vidice i sedlovku. Kola po slevě (kupovali jsem rovnou dvě) stála dohromady 24 tisíc Kč a my odcházeli z prodejny s dobrým pocitem, jak výborně jsme nakoupili. Kola nám sloužila celkem dobře, i když manželku z jízdy stabilně bolela záda a mě na mém kole zase neustále zlobil přesmykač (pro necyklisty přední přehazovačka).

Tato kola nám sloužila asi dva roky, než jsme navštívili jednu klasickou cykloprodejnu, abychom koupili nějaké dětské kolo pro naši malou dceru. V prodejně měli horských kol opravdu hodně, ale jen od dvou značek. Nejlevnější kola začínala na cenách, které byly o dost vyšší, než to co jsme za svá kola zaplatili my, což ve mně probudilo zvědavost. Pán, který se nás v prodejně ochotně ujal nám vysvětlil, že dobré kolo nám při jízdě poskytne mnohem lepší zážitek, než kolo na kterém se člověk nadře. Myslel jsem si v té chvíli něco o provizích z prodeje, už ani přesně nevím, ale zaujalo mě, že mi prodavač nabídl možnost si dvě tři kola vyzkoušet – jen pro ten pocit. Prý každý rám kola má svou geometrii, která mi může nebo nemusí vyhovovat. Proč tedy ne? Za to nic nedám.

Cannondale Trail 4

Prodavač ale dobře věděl, co dělá. Nakonec jsem vyzkoušel jen kola dvě, každé od jiné značky. Stejně tak moje žena. Ten rozdíl mezi našimi stávajícími koly z řetezce a koly řekněme značkovými byl propastný. Oba dva jsme se s Terezkou shodli na tom, že kolo Cannondale Trail je kolo, které si k našemu účelu můžeme a chceme oba dovolit. Když  už chceme na kolech trávit tolik času, tak ať si to také opravdu užijeme. Jízda na kolech této třídy je v přírodě vskutku osvěžující. Všem vřele doporučuji…

Sdílet: