Snad každý člověk rád vzpomíná na své mládí, na “bezstarostná” studentská léta, během kterých jsme pochopitelně také měli své starosti. Třeba jak dostat zápočet a zvládnout zkoušku z daného předmětu. Nebo jak celý měsíc přežít s kapesným, které nám na náš veselý studentský život nikdy nestačilo. Jindy zase jak přesvědčit kolegyni studentku, aby “dala”. Zkrátka samé hodně důležité věci, kterým se po letech už jen nostalgicky zasměju. Určitě i proto, že člověk vzpomíná především na to hezké. Proč také vzpomínat na věci, které mi k duhu nejdou.
Za nás koleje Husova, nyní budova školy F.
A protože v letošním roce je tomu přesně 30 let, co jsem spolu s kamarády opustil svou alma mater – Vysokou školu strojní a textilní v Liberci (dnes Technickou univerzitu Liberec), dozrál čas na organizování srazu v naší studentské hospodě v Liberci. Ujal jsem se tohoto úkolu se smíšenými pocity, protože výsledek mohl být hodně nejistý. Ale bez aktivní spolupráce kamarádů ze školy by se nás moc nesešlo. Moje generace nevyrostla na sociálních sítích a kde má člověk po tolika letech taky shánět kontakty na lidi, o kterých 30 let neslyšel. Ale znáte to, ti z nás co na nějaké sociální síti jsou, se dnes najít dají. Někdy to dá dost práce, ale to se holt nedá nic dělat. A každý z nás je i s několika dalšími bývalými kolegy alespoň v telefonickém styku, tak jsme se nakonec posbírali. Sice to trvalo skoro rok, ale stálo to za to…
Naše alma mater – dnešní podoba intravilánu.
Sešlo se nás něco mezi 30 – 40, ale zřejmě to je počet, který reálně odpovídá vynaloženému úsilí a ochotě bývalých studentů si dát tu práci, zvednout zadek ze židle a přijet se podívat na bývalé spolužáky, tak říkajíc na místo činu. Úplnou náhodou v den našeho školního srazu a dokonce v té samé hospodě, která kdysi bývala mekkou studentstva – mnozí tam strávili více času než ve škole – se zde konal sraz jednoho ročníku fakulty textilní, která na rozdíl od nás strojařů, sestávala i tentokrát téměř výhradně z děvčat. Jak jsme postupně zjistili, dámy studovaly o dva ročníky pod námi a většina z nás neznala žádnou z nich, alespoň na začátku večírku. Dámy se dostavily na svůj sraz v počtu, který odpovídal zhruba i tomu našemu, přestože jak zaznělo, cíle na účast byly poněkud vyšší (obdobně jako ty naše).
To bude zase čárek…
Rozhodl jsem se s pár kamarády nepropást výhodu být na místě mezi prvními, abychom si mohli důkladně prohlédnout, s jakou suverenitou či rozpaky dorazí další příchozí. Člověk se za 30 let poněkud změní a bylo celkem úsměvné pozorovat, jak někteří příchozí znejistěli při prvním pohledu na své bývalé kolegy a snažili se rozpomenout, koho že to mají vlastně před sebou. Už v době studentských let jsme se pochopitelně nemohli všichni dobře znát, byli nás na škole stovky, ne-li tisíce. Ale kamarády, se kterými jsem byl častěji ve styku, jsem poznal bezpečně. Když ne na první, tak na druhý pohled určitě 🙂
Hudební produkce 🙂
Zajímavé mi na našem setkání připadalo zejména to, jak si každý z nás pamatoval ze školních let něco jiného, něco co pro něj bylo v době studií důležité. Vybavily se mi tak zážitky a vzpomínky, na které bych si už nikdy určitě sám nevzpomněl. Až jsem se divil, jak jsem mohl některé věci úplně vytěsnit z paměti. Ale srazy jsou od toho aby se vzpomínalo a my jsme vzpomínali skoro až do 4. hodiny ranní. I díky velké vstřícnosti provozního, kterého jsme ještě kdysi v naší studentské hospodě osobně zažili. Jeden z našich hudebně nadaných kamarádů vzal s sebou i hudební nástroje, abychom zavzpomínali i u písniček s kytarou a kontrabasem, jako kdysi. Za což mu tímto srdečně děkuji.
Pivo teklo proudem, dobrá nálada vyzařovala z každého z nás a dámy z textilní fakulty nám přímo mládly před očima – díky vypitým “krasohledům”, jak vtipně poznamenal jeden z mých kolegů – dámy snad prominou 🙂
Veselo bylo…
Po večírku jsme přespali “stylově” na koleji, která dnes nabízí i ubytování pro turisty. Ráno před odjezdem domů jsme se shodli na tom, že akce byla příjemná a bylo by dobré si ji znovu zopakovat. Tentokrát o něco dříve, než po dalších 30 letech 🙂 Bez problémů jsme v hospodě navázali na společná témata, jako bychom se snad sešli po delších prázdinách. Byl to zkrátka velmi příjemný večer a jsem moc rád, že jsem se něčeho takového mohl zúčastnit.
