Původně jsem chtěl tento příspěvek nazvat Jak se z nás včelaři stali, ale to by vyznělo moc velkohubě. Z někoho se může stát včelař třeba za 10 let, a z někoho se včelař nestane nikdy. Samozřejmě jako ve všem, záleží taky trochu na úhlu pohledu. Ale já se vlastními úspěchy oblbovat nehodlám, a i proto jsem si nastavil svou osobní laťku ve včelaření dost vysoko. A teď se snažím seč můžu, abych se k ní časem alespoň přiblížil.

Naše začátky.

Dobrých důvodů, proč mít doma vlastní včely jsem si našel hned několik. I proto, abych měl pro přesvědčovací argumentaci s manželkou takříkajíc pořádně nabito. A uměl racionálně vysvětlit, že vynaložit hodně peněz na dost nejistou investici není zase tak špatný nápad, jak by se na první pohled snad mohlo zdát.

Terezka v sobě ekonoma totiž nezapře ani doma. Při požadavku na větší finanční výdaje se jí v hlavě okamžitě začne skládat virtuální tabulka s náklady a výnosy. Pokud je výsledek tabulky vysoko v černých číslech (tzn. dostatečně kladný), máme zde prostor pro další vyjednávání.

Včely při snůšce.

Jen stručně na vysvětlenou. Pokud dnes chcete začít včelařit a začínáte od nuly, počítejte zhruba s 10 000,- Kč na každý nový úl obsazený včelami. Na použité úly z druhé ruky rovnou zapomeňte, vyhnete se tak spoustě zbytečných problémů s léčením nebo dokonce vynucenou likvidací včelstev.  Vedle úlů s rámečky a včelstvy si musíte koupit ještě celou řadu dalších včelařských potřeb, abyste se mohli o včely řádně postarat. Pořizovací náklady jsou pro začínajícího včelaře poměrně vysoké.

Při rozhovoru o pořízení včel jsem s Terezkou nejprve opatrně navázal na tradici včelaření u obou mých dědů, přes argument zdravého medu pro vlastní spotřebu, zjevně podpořenou naším očekávaným přírůstkem do rodiny. Poté jsem přešel na silný argument o nezbytných nákladech a předpokládaných výnosech. Virtuální bilanční tabulka musela Terezce vycházet hned od provopočátku vcelku dobře, protože se pořízení včel nakonec ani moc nebránila.

Čímž mě moje žena mile překvapila, ale jen do chvíle, než jsem jí šetrně vysvětlil, že starat se o čtyři včelstva nebo o patnáct, už zase takový rozdíl ve vynaložené práci není. Tehdy ta moje ekonomka zbystřila a já musel zapojit do usilovné argumentace další důvody. Máme přece ovocné stromy a keře, pěstujeme okurky a dýně a to vše je plné nektaru a pylů. Včely nám opylováním také podstatně zvýší úrodu.

Při práci na včelnici.

Pozorně poslouchala a přikyvovala, protože naši velkou zahradu má Terezka opravdu moc ráda. Netušila v té chvíli stejně jako já, že už druhý rok se budeme starat o 30 včelstev. Ale včela je jediné uznané hospodářské zvíře (dle plemenářského zákona), které nemusíte dennodenně krmit. Potravu  si včela nasbírá sama, a legálně dokonce i na cizích pozemcích.

Včely krmíme hlavně cukerným roztokem, který jim dáváme náhradou za odebraný med v poměru asi 1:2. Cena odebraného medu je tak oproti nákladům na dodaný cukerný roztok zhruba desetinásobná. Včelaření je proto ekonomicky výhodné, když je v daném roce dobré počasí a včelám se dobře daří.

Otevřený úl – pohled shora.

Můj poslední silný argument se týkal dotací pro včelaře. Bez včel a dalších opylovačů by nebyl život na zemi a proto jsou včelaři ve svém úsilí dokonce podporováni. Zčásti dotovanými léčivy a zčásti dotovanými včelařskými potřebami. Prostě samé výhody.

Na rozdíl od západních Evropanů, většina Čechů upřednostňuje při nákupu med tekutý a přitom si vůbec neuvědomuje, že čerstvý tekutý med je k dispozici ve včelařské sezóně jen relativně krátkou dobu – pár měsíců. Existují pochopitelně výjimky, jako med akátový nebo pohankový, které téměř nekrystalizují, ale běžný květový nebo medovicový med zkrystalizuje během měsíce, někdy i mnohem dříve.

Náš med – květový.

Krystalizace medu je známkou jeho nesporné kvality. Med je čistě přírodní produkt a nesmí se do něj nic přidávat. Proto jsem vždy v údivu když vidím, jaký med se běžně prodává v hypermarketech nebo jiných obchodech. Jde totiž o med krásně tekutý, tedy přesněji řečeno ztekucený, a to ještě za předpokladu, že skutečně neobsahuje žádná zakázaná aditiva, která by bránila jeho přirozené krystalizaci.

Zákazníku rozuměj, tekutý med v říjnu nebo později musí být již ztekucený, tj. zahřátý na určitou teplotu (obvykle 40 – 50 stupňů Celsia), aby se z krystalizovaného medu stal na pár týdnů opět med tekutý, který vypadá jako “čerstvý”. Nebo nejde o čistý med, ale o zakázaný sirup s přídavkem čehosi, ale něco takového si seriózní obchodník snad ani nedovolí prodávat.

V lednu či později už prodávaný med musí být ztekucen (tedy zahřán) několikrát a docela by mě zajímalo, kolik enzymů a jinak prospěšných látek v takovém produktu ještě zůstane. V některých zemích západní Evropy se proto může v maloobchodní síti prodávat jen med zkrystalizovaný.

Mé doporučení. Pokud máte chuť na opravdu kvalitní med, nakupujte jej přímo u včelařů, kterých máme v naší zemi opravdu dost a nebojte se medu zkrystalizovaného ani pastovaného. O tom, jak poznat kvalitní med a co od něj všechno můžete očekávat, vám napíšu v některém ze svých dalších příspěvků.

Sdílet: