Rok na gruntu – předjaří 1
Hospodářský rok začínal na venkově právě v tomto období, kdy jaro už ťukalo na vrata. Časový rytmus života na venkova určovala ponejvíce příroda a církevní kalendář. Některý rok byla příroda k venkovskému společenství milosrdnější a práce na polích začínaly dříve, jindy zase tuhá zima zpozdila nástup jara a hospodáři se museli s vrtochy počasí nějak vypořádat.
Předjaří.
Lidé se ve svých starostech a prosbách často obraceli nejen k Bohu, ale i k celé řadě světců a patronů, jejichž svátky byly v křesťanském kalendáři významnou oporou v průběhu celého hospodářského roku. Význam těchto autorit byl pro tehdejší koloběh života tak velký, že se k nim váže i celá řada pranostik.
Lidé se k světcům obraceli jako ke svým přímluvcům a prostředníkům v komunikaci mezi nebem a zemí. Slavili jejich svátky a považovali je za své ochránce, kteří měli pomoci chránit jejich zdraví, statky a domovy.
Sněženky.
Významnou oslavou blížícího se jara byly Hromnice – svátek připadající na 2. února. V tento den se v kostele světily svíce – hromničky – které si lidé při bouřkách dávali do oken, aby je hromničky ochránily před hromem, bleskem a ohněm. Hromnice jsou hojně spojeny s pranostikami:
Na Hromnice o hodinu více.
Na Hromnice půl píce a půl krajíce.
Na Hromnice jasná noc, bude mrazů ještě moc.
Na Hromnice se nemá nic přišívat, ani šít. Věřilo se, že špička jehly přitahuje blesky, které by mohly ublížit. V tento den se nesmělo ani klít, nebo mluvit nevážně.
Hromnice.
Hned druhý den po Hromnicích, 3. února má svátek svatý Blažej, který byl považován také za patrona počasí. V českých zemích se v tento den tzv. házelo do větru – popel, mouka nebo sůl, aby se větry nakrmily a více nezlobily. Pokud na sv. Blažeje svítilo slunce, věřilo se, že ráno slunce přináší zdraví dětem, v poledne dospělým a večer starým lidem.
V předjaří také nesmíme zapomenout na karnevalové období – masopust, které se v minulosti datovalo od Tří králů do Popeleční středy. Zatímco počátek má pevné datum (6. ledna), konec je závislý na pohyblivém datu Velikonoc v příslušném roce.
Masopustní maska.
Masopustní období představovalo období hodování a veselí před postní dobou, kdy zejména na venkově probíhaly zabíjačky, zábavy a také se strojily svatby. Posledními třemi dny – masopustní neděle, pondělí a úterý vrcholí masopustní doba a je spojena s nejrůznějšími rituály, průvodem masek, lidovými výstupy a bujarou taneční zábavou. Jde o poslední možnost se dosyta najíst. Poté následuje čtyřicetidenní půst.
Masopust držíme, nic se nevadíme, pospolu;
Proč bychom se hádali, když jsme se tak shledali, poznovu;
V dobrém jsem se sešli, rádi jsme se našli, pospolu;
Dříve než se rozejdeme, ještě k sobě připijeme, poznovu.
Masopust.
Je velká škoda, že podobné tradice z dnešního venkova téměř všude vymizely. Tu a tam se občas můžeme potkat ještě s pravou venkovskou zabíjačkou nebo průvodem masek, ale spolkový život na venkově v dnešní době už prakticky neexistuje. Stírá se tak, k naší vlastní škodě, rozdíl mezi způsobem života na venkově a ve městě.
