A máme tady zase máj – lásky čas. Zatím docela studený, ale může to být i tím, že jsme si v posledních letech zvykli v tuto dobu na mnohem teplejší počasí. V květnu od přírody očekáváme především dostatek vláhy, aby mohla vydatně růst tráva pro dobytek a plodiny zaseté na polích, jak dokazují lidové pranostiky:
Studený máj, v stodole ráj.
Když se v máji blýská, tak si sedlák výská.
Suchý březen, mokrý máj, bude humno, jako ráj.
Dostatek vláhy v tomto měsíci dával dobrý předpoklad pro kvalitní zelené krmivo, ze kterého lidé získávali tzv. májové mléko, máslo a tvaroh, které byly považovány v máji za nejlepší, a dokonce léčivé. Dnes se bohužel téměř nikdo z nás k májovému mléku z kvalitní zelené pastvy nedostane. Většina dnešních dojných krav se k naší vlastní škodě stejně nikde nepase, a i kdyby, v moderních mlékárenských provozech dochází k homogenizaci mléka a jiným moderním úpravám, které nám z mléčných produktů stvoří stejnou uniformní potravinu.
Na pastvě.
Ale za starých dobrých časů byla kvalitní pastva vždy velmi ceněná. Na první pastvu se obvykle vyháněl dobytek na svátek sv. Jiří – nezatlapou trávu ani čtyři. Májová mláďata byla kdysi vybírána jako nejlepší pro další chov, přirozené množení včel v máji rojením bylo tehdy považováno za jev velmi žádoucí – tehdejší včelaři ještě neuměli množit včely kontrolovaně formou oddělků či smetenců. Nekontrolované rojení se dnes snažíme v chovu včel všichni potlačovat.
Roj včel.
Zvláštní účinek byl v minulosti připisován především májovým bouřkám, jejichž magickou sílu se lidé snažili přenést na sebe, jak nám sděluje další lidová pranostika:
Když se v máji ozve hrom, chytni kámen nebo strom.
Já osobně se za bouřky nejraději chytám své ženy. Magickou sílu májové bouřky, pokud už nějaká přijde, rozhodně nenechávám jen tak odplynout. Proti chytání kamene za bouřky také nic osobně nemám, ale strom nechávám raději bez povšimnutí. Nejsem si jist, zda-li bych u stromu přenesenou sílu májové bouřky vůbec přežil.
Po bouřce.
Na statku máme touto dobou už hodně napilno. Obděláváme půdu, sázíme plodiny a kytičky, množíme včely a králíky, rozšiřujeme chovy drůbeže (dobrovolně) a našich koček domácích (nedobrovolně). Ze sesbíraných pampelišek vaříme sirup (med). Za dobrého počasí sekáme už v druhé polovině května první trávu na sušení. Kvalitního sena není nikdy dost.
Amálka – naše malá pomocnice.
Romanticky znějící označení měsíce května slovem máj je odvozeno od latinského názvu tohoto měsíce maius, přestože se toto označení někdy (snad) nesprávně připisuje i slovanské bohyni jménem Maja. Název máj se užíval do doby, než národní buditel Josef Jungmann (1773 – 1847) obohatil tehdejší češtinu o nové pojmenování květen, které se očividně ujalo. Jen pro úplnost uvádím, že ve staročeštině se tento měsíc také nazýval “trnopuk” nebo “tráveň”. Libozvučné názvy to tedy rozhodně nebyly, snad i proto jsme se jejich užívání nedočkali.
Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj…
Psát o máji a nezmínit krásnou a zároveň temnou báseň Máj (1836) od Karla Hynka Máchy, jejímiž prvními verši jsem si dovolil připomenout zvláštní atmosféru tohoto měsíce, by byl hřích. Hezká tradice mužům velí, aby o prvomájovém večeru (nebo i za dne) políbili ženu/dívku svého srdce pod rozkvetlým ovocným stromem, aby i ona kvetla a “neuschla”.
Jarní romantika.
V době českého národního obrození (vzkříšení) se májových slavností horlivě ujímali čeští vlastenci. Osobitý způsob těchto oslav – Majálesů – si vytvořili sami studenti, kteří v průvodu za bujarého veselí procházeli městem, aby na dohodnutém prostranství zvolili krále nebo královnu Majálesu. Majáles obvykle bývá vedle oslav jara také určitou revoltou studentstva proti vládnoucím garniturám, a to za každého režimu.
Jak se nám v rámci globálního oteplování postupně mění počasí, mění se postupně i naše zkušenosti s jarním počasím. Jen ke třem zmrzlým mužům se stále všichni upínáme s nadějí, že nám do jejich příchodu od 12. do 14. května na zahrádkách a v sadech nic moc nepomrzne. Letos to zatím vypadá celkem nadějně.
Před Servácem není léta, po Serváci mrazům veta.
Pankrác, Servác a Bonifác jsou ledoví muži a Žofie jejich kuchařka.
“Uplakaná Žofie” má svátek 15. května a doufejme, že známá pranostika na její svátek skutečně vyjde:
Svatá Žofie, pole často zalije.
Na venkově se ještě někde zachoval zvyk každoročního stavění májů nebo-li májek, které měli na starost vždy svobodní muži z vesnice. Ručně postavit a upevnit vysoký strom vyžadovalo určitý fortel a sílu. Původním účelem stavění máje bylo prý přenesení lesního ducha do vesnice k zajištění jeho požehnání.
Májka.
Česká máje je vysoký strom, s výjimkou vršku zbaveného větví, kmen je odkorněný. Na vrcholu se umísťují stužky z látky nebo krepového papíru a zdobený věnec. Ke stavění máje se váže i zvyk jejího nočního hlídání před muži ze sousedních vesnic, kteří se snaží v “konkurenční” vesnici vrchol máje uříznout. Máje se proto hlídaly 3 dny a 3 noci, poté již byly nedotknutelné. Uříznutá májka bývala pro vesnici velkou ostudou, dnes se za uříznuté máje podávají trestní oznámení (letos už dvě) za způsobenou škodu.
Naše kulturní tradice bychom se měli snažit uchovávat i pro další generace a pokud nám někdo během povolené lhůty májku uřízne, protože ji nikdo nehlídá, neměli bychom to brát s ohledem na tradice tak tragicky. Co myslíte?
