Letos jsme si o velikonocích na gruntu moc neodpočinuli. Upřímně, tentokrát ani na tradice nebylo dost času, protože jsme většinu svého času podřídili pracem ve fóliovníku, na zahradě a u včel. Počasí nám vyšlo, sluníčko pěkně svítilo a my se dokonce měli možnost slušně opálit – vlastní pot je nejlepší opalovací krém. Nevěříte? Tak to někdy za slunného počasí vyzkoušejte – výsledek je zaručen.
Naše včely na letošní teplé počasí reagují bouřlivým rozvojem včelstev. Každé včelstvo obývá svůj úl, do kterého cizí včely z jiného úlu obvykle nepustí. Včelstvo je ve svém úlu ovoněno feromonem své matky, podle toho včely poznají, kdo je domácí a kdo je v daném úlu cizinec. Toto období je také ideální pro množení včel a podporu jejich rozvoje. Prací u včel vás nebudu zbytečně zatěžovat. Úplně stačí, že z toho bolí ruce jenom mě. Vás by ale mohlo zajímat, jak to chodí u včel v úlech.
Namnožená nová včelstva.
Včelí matky (královny) pilně kladou do plástových buněk 1500 – 2000 vajíček denně, ze kterých se během 21 dnů stanou dospělé včely – dělnice. Trubci – včelí samci – na svůj vývoj potřebují 24 dní a také větší plástové buňky, protože jsou o dost větší, než včely dělnice. O stavbu plástových buněk se musí včely postarat s předstihem, před kladením včelí matky. Jakmile matka buňku zaklade včelím vajíčkem, její práce v tomto případě končí. Vše ostatní je už na včelím společenství. Matka ale klade neustále nová a nová vajíčka, aby včelstvo pořádně zesílilo. Vzhledem k tomu, že se včelí dělnice dožívá zhruba jen šesti až osmi týdnů, musí se matka pořádně snažit.
Označená včelí matka.
Z vajíčka se za tři dny stává larva – červíček, který v buňce vypadá jako malý rohlíček. Včely malou larvu pečlivě krmí a náležitě se o ni starají. Během pěti dní larva několikanásobně zvětší svůj objem i hmotnost, až úplně vyplní celou plástovou buňku. Na konci larválního vývoje včely každou buňku zavíčkují (uzavřou). Pod víčkem se v buňce larva zakuklí a na konci svého vývoje se z kukly vylíhne dospělá včela, která se víčkem prokouše z buňky ven.
Včelí larvy a zavíčkovaný plod.
O zavíčkovaný plod se ve včelstvech starají právě mladé včely – dělnice, které plod krmí a svými těly jej zahřívají. Celé včelí společenství je založeno na neuvěřitelně dokonalé dělbě práce. Každá včelí dělnice prochází několika fázemi svého pracovního vývoje. Nejmladší včely – čističky se starají o čistotu v úle, z čističek se stávají krmičky, které zásobují larvičky potravou, z krmiček kojičky, které krmí matku mateří kašičkou (matka “jenom” klade vajíčka, sama se nekrmí), z kojiček se stanou stavitelky, které staví včelí plásty a ze stavitelek se stávají létavky, které nosí do úlu především nektar a pyl.
Včelstvo během jara a léta postupně roste a v plné sezoně se ze zimního včelstva o cca 10 000 včelách na počátku jara stává včelstvo šestinásobně početnější o dva měsíce později. Na zimu včely zase z úsporných důvodů své počty redukují, matka přestává klást a včelstvo se přirozeně zmenšuje.
Trubci – včelí samci – mají ve včelstvech za úkol především oplodnit matku, aby mohla vydatně klást. Stává se tak vysoko nad zemí, na tzv. snubním proletu matky. Obvykle i na stejných místech – shromaždištích trubců, přilétajících z mnoha včelstev v okolí. Trubci bezprostředně po oplodnění matky umírají.
Včelí roj na stromě.
V době kvetení řepky je za příznivého počasí u nás v nížině rozvoj včelstev nejbouřlivější. Jako právě nyní. Na včelky teď musím dávat obzvlášt dobrý pozor, abych jim v úle zachoval dostatečně velký prostor pro neustále přibývající včely. V opačném případě by se mi holky vyrojily, což je v moderním včelařství jev nežádoucí.
Rojení je přirozené množení včel, ale výrazně snižuje nejen výnos medu, ale i počet včel v úle. Roj, který vám uletí do neznáma je pro včelaře nenávratně ztracen. Roj odlétá z úlu se starou včelí matkou a zhruba s polovinou včelstva, které si na cestu s sebou bere spoustu medu. V úle zůstává nová matka s druhou polovinou včelstva, jako základ pro nové včelstvo s mladou matkou.
Mnoho lidí se včelích rojů bojí, ale vězte, že rojící se včely jsou velmi mírné, protože mají přeplněné medové váčky medem a jedinou starost, jak rychle najít vhodnou dutinu k založení nového společenství. Rojící se včely rozhodně na nikoho neútočí, mají zkrátka úplně jiné starosti. Jsou rozrušené a jsou slyšet. To je ale asi tak všechno, co vás může znervóznit. V této souvislosti je třeba si také uvědomit, že včely do přírody přirozeně patří – příroda by se bez jejich opylovacích schopností zkrátka neobešla.
Pohled do úlu.
Vše co včely dělají, dělají ku prospěchu svého společenství. Zájmy jedince jsou zcela upozaděny ve prospěch celku. Při pozorování včel mě občas napadne, kdybychom my lidé měli alespoň něco z chování včel, žilo by se nám všem určitě mnohem lépe.
Jsem rád, že polnosti jsou letos v bezprostřední blízkosti našeho zelené údolí obsety medonosnou vojtěškou, jejíž květy jsou velkým zdrojem nektaru. Vojtěška tolice má také tu výhodu, že se nemusí ošetřovat chemickýmí postřiky, kvete několikrát za sezónu a na polích ji dobří hospodáři nechávají i 4 nebo pět let po sobě. Naše včelky tak nebudou dlouhou dobu oslabovány zbytečnou chemií. Jak to letos bude vypadat s medem vám zase přiblížím v některém ze svých dalších článků.
