Život na zemědělské usedlosti v malé klidné obci určuje životní styl celé naší rodiny. Náš statek nás neživí, ale je naším domovem v pravém slova smyslu. Poskytuje nám kromě střechy nad hlavou i možnost aktivně odpočívat, zejména při jeho údržbě a péči o dvě velké zahrady s rozlohou asi 7000 m2.
Náš způsob života bych určitě nedoporučil nikomu, kdo nemá rád pohyb na čerstvém vzduchu. Na venkově ale naše rodina žije i proto, abychom měli možnost konzumovat zdravé domácí potraviny, které si sami vyprodukujeme. Rádi víme, co jíme a potraviny v domácí kvalitě považujeme za základ zdravého životního stylu.
Bez práce nejsou koláče, říká pravdivě jedno lidové přísloví. V našem případě především ruční práce, protože se při zahradničení snažíme nepoužívat žádnou zbytečnou chemii. A proč taky?
Náš statek.
Zahradnické práce si lze pomocí aplikované chemie hodně ulehčit, ale výsledek většinou nestojí za to. Tedy v případě, že za takový výsledek považujete zdravé výpěstky a ne jen co nejjednoduššeji odplevelenou půdu. Je potřeba si uvědomit, že chemické přípravky, které vám na jedné straně výrazně ulehčí práci s klasickým hnojením půdy či s odstraněním plevelů, vám na straně druhé znehodnotí pěstované produkty.
Produkty zemědělské velkovýroby si všichni můžeme jednoduše a levně koupit v obchodech, kvůli něčemu takovému se přece nemusíme zbytečně dřít na svých vlastních zahradách. Proč dnes mnozí zemědělci pěstují produkty pro potřeby vlastní rodiny odděleně od produktů určených pro trh?
Naše přední zahrada, umístěná na statku směrem k návsi, je naštěstí koncipována především jako okrasná, přestože v ní dnes máme šikovně schovaný záhon o rozloze asi 200 m2. Na něm pěstujeme hlavně chřest a jahody. Za statkem se rozkládá ještě větší zahrada užitková, s ovocným sadem, loukou na seno pro králíky, políčkem o rozloze asi 1000 m2, foliovníkem, včelnicí, jezírkem a výběhem pro domácí drůbež. Z naší užitkové zahrady nás také nejvíce bolí ruce, ale ovoce a zelenina bez chemie nám za to stojí. Úrodu nám pomáhá zvyšovat i přítomnost našich pilných včel.
Řádky česneku obdělávané s mechanizací.
Naštěstí práce na zahradě naši rodinu baví a současně naplňuje. A tím nemám na mysli naše žaludky. Báječně si u této práce dokážeme odpočinout a v případě potřeby i důkladně vyčistit hlavu. Ani se nedivím, že zahradničení tvoří v jistých ústavech důležitou součást psychické terapie. Člověk se při práci na zahradě, obklopen jen přírodou, úžasně zklidní a často zapomene na celý svět.
Část naší užitkové zahrady.
Já osobně mám manuální práci rád. Snad i proto, že si tímto způsobem nemusím vydělávat na chléb svůj vezdejší. A práci na zahradě mám rád dvojnásob. Někdo chodí do posilovny, kde si dává pěkně do těla, já si dávám do těla nejraději na zahradě. Na této práci se mi líbí i to, že se tak nákladně vytvořená energie – v jídle jsem dost vybíravý a na kvalitu potravin si zkrátka potrpím – spotřebuje nějak smysluplně. Nejde mi jen o zážitek, ale současně i o výsledek. A vlastní výpěstky v bio kvalitě mi udělají radost za každých okolností.
Brambory v popředí – léto.
Při zahradničení bez chemie musíme mnohem více odstraňovat plevele a kypřit půdu. Zpočátku jsme vykonávali většinu prací jen s použitím ručního nářadí, jako je rýč, motyka, kosa a hrábě. Mimochodem, sečení klasickou kosou jsem se naučil už v mládí a musím přiznat, je to krásná a voňavá práce. Žádný rámus vysokoobrátkového motoru, žádné výfukové splodiny, jen příjemné šustění a vůně čerstvě posečené trávy.
Naše brambory – odrůda LAURA.
Když sečení klasickou kosou skutečně umíte, není to ani žádná velká dřina. Jen to nejde tak rychle, jako sečení pomocí techniky. Protože mám na statku obecně práce víc než dost, ruční sečení trávy klasickým způsobem dnes používám už jen v okolí včelích úlů. Hluk motorové kosy nebo bubnové sekačky totiž dokáže naše včelky pěkně rozběsnit.
Ukázalo se, jak jsme na zahradě postupně zvyšovali podíl orné půdy na úkor zatravněné plochy, že bez vhodné mechanizace to s naším zahradničením takhle dál nepůjde. U práce se dokáže udřít kdejaký blbec, za kterého se ale nepovažuju. Začal jsem tedy shánět vhodnou mechanizaci s romantickými vzpomínkami na dětství, zejména na polní práce na hospodářství u babičky. Tehdy jsme používali pro orbu v sadu a jiné zemědělské práce silnou půdní frézu PF62 – motorobot. Tento oficiální název většině z vás asi nic neřekne, ale vězte, že se jedná o stroj, na kterém ve filmu Slavnosti sněženek vyvezl pan Rudolf Hrušínský svou uřvanou rodinku.
Motorobot PF62.
Motorobot z druhé (nebo třetí, čtvrté…) ruky jsem sehnal celkem brzy, téměř s kompletním příslušenstvím. A jako správný perfekcionista jsem jej okamžitě začal dávat do pořádku. I s ohledem na rok výroby 1962, měla půdní fréza nárok na drobné nedostatky. Hned zpočátku se ukázalo, jak dokáže být až neuvěřitelně paličatá při startování. Vůbec nechápu, jakým trikem ji dokázal prodávající před námi nastartovat už na druhý pokus.
Při spanilé jízdě.
Startování v průměru na deset velmi napínavých pokusů byla jedna z mála věcí, kterou jsem motorobotu nehodlal tolerovat. Občas to vypadalo jako kdo z koho, ale ve výsledku nade mnou začal stroj postupně vyhrávat. U naší frézy se zpočátku startovalo jen nožní pákou, která člověka dokázala zpětným rázem způsobeným kompresí motoru také pěkně nakopnout.
Pokaždé, když jsem motorobot nejvíc potřeboval, motor jako naschvál nechtěl naskočit. Strávil jsem vždy spoustu času čištěním svíčky a přesvědčováním stroje, aby se rozběhl. Jakmile se startování zdařilo, většinou už bylo možné plánovanou práci bez přerušení dokončit.
Zajímavé bylo, že škodolibý motorobot startoval téměř vždy bez problémů, když jsem ho k žádné práci nepotřeboval. Při cestě kolem něj mi to nikdy nedalo a zkusmo jsem se jej pokoušel startovat. V takových případech většinou bez jakýchkoli problémů.
Příslušenství k PF62.
Postupem času jsem se chtě nechtě celkem obšírně seznámil se spojkou a jejím nastavením, s převodovkou, s motorem a dynamem. Nakonec to dopadlo tak, že jsem z frézy vymontoval celý motor a odvezl jej k jednomu na slovo vzatému odborníkovi, aby u motoru provedl kompletní generální opravu. Motorobot nebo také Péefka, jak jej dnes často familiérně nazývají jeho majitelé, potom startoval na myšlenku a odvděčil se mi naprosto bezproblémovým chodem.
Tento historický stroj z výroby tehdejšího Agrostroje Prostějov je pořád v naší republice tak populární, že se pro něj dokonce pořádají každoroční závody motorobotů ve Ctiboři. Obrovská skupina majitelů těchto historických strojů má také své vlastní internetové fórum, jehož prostřednictvím si diskutující vyměňují nejen nejrůznější náhradní díly, ale především technické rady.
PF62 v celé své kráse.
Motorobot je skutečně báječný stroj, který je ale vhodný pro někoho, kdo chce orat dlouhé brázdy a nemusí tudíž těžkou frézu po každých 30 nebo 40 metrech obracet. Je velmi vhodný i pro někoho, kdo potřebuje na připojeném vozíku přepravovat těžké náklady – mohutný vozík uveze minimálně jednu tunu. Půdní fréza je sama o sobě velmi těžká, což je velkou výhodou zejména při orání, které umí opravdu bezvadně. Vysoká hmotnost způsobuje velkou adhezi kol s půdou, která neprokluzují. Stroj sám o sobě váží cca 350 kg.
PF62 – motorobot.
S pořízením foliovníku o rozměrech 9 x 15 metrů jsem ale pochopil, že potřebujeme stroj mnohem ovladatelnější, u kterého výměna připojeného nářadí nebo nasazení orebných kol bude mnohem jednodušší a tudíž i rychlejší. Motorobot jsem tedy nakonec s těžkým srdcem prodal.
Koupil jsem variabilní sestavu od VARI s nejlepším čtyřtaktním motorem Honda z nabídky. Tento stroj sice není ani zdaleka tak romantický, ale práce s ním je podstatně lehčí. Variabilita totoho stroje je opravdu vysoká, během chvilky jej z malotraktoru s vlekem proměníte na výkonný půdní kultivátor, bubnovou sekačku, šrotovník obilí, půdní plečku, vyorávač brambor atd.
V základu váží VARI pouhých 145 kg a motor lze od převodovky jednoduše oddělit povolením dvou pružinových sponek. Je to skutečně paráda. Spotřeba paliva na rozdíl od motorobotu je také zanedbatelná, asi 1 litr bezolovnatého benzínu na hodinu těžké polní práce. Dvoutaktní motorobot si za stejnou dobu řekl o 15 litrů benzínu namíchaného s olejem…
Malotraktor VARI.
Po letech strávených na statku máme už za tu dobu spoustu další mechanizace a nářadí, které nám při práci významně ulehčují život. Ale nic už tak romanticky krásného, jako historický motorobot PF62.
