Na dnešní oběd jsem se hodně těšil. Terezka, moje milovaná žena, totiž připravila křupavou domácí husičku, kterou já nikdy nepohrdnu. Nejen díky tomu, že Terezka umí báječně vařit, ale zejména proto, že se jedná o husu domácí. Tedy nemám tím na mysli jen živočišný druh, který všichni asi dobře znáte, ale ptáka vypěstovaného s patřičnou péčí skutečně u nás doma na dvoře. No vlastně ne přímo na dvoře, ale na zahradě s pomocí takzvaného husníku.
Terezka
Čistě pro pořádek musím přiznat, že náš “dvoukomorový” husník je v našem případě i kurníkem, kachníkem a občas i krůtníkem (u posledně jmenovaného si však nejsem správností použitého názvu jist). Všechny tyto užitečné ptáky (mimo jiné), totiž na naší usedlosti s radostí chováme. Pro potěchu oka i žaludku.
Moje maličkost.
Drůbež se u nás má skvěle, protože se o ní dobře staráme. Ale zmiňovaná husa měla dnes tu smůlu, že musela skončit na našem talíři. Tentokrát sice s netradičním pečeným bramborem ve slupce a syrovým kysaným zelím namísto obvyklé klasiky, ale nám to v této zajímavé úpravě také chutná. Terezka s recepty ráda experimentuje a většinou se její osvědčená metoda pokus-omyl setkává u všech strávníků s velkým úspěchem. A když se zcela výjimečně něco nepodaří, naši kavkazáci (hlídací psi) si s tím vděčně a rychle poradí. Po všech těch výborných, zdravých, nutričně vyvážených a já nevím jakých ještě granulích jim totiž chutná úplně všechno, co jim dáme.
Naši kavkazáci.
Naše husa byla chuťově vynikající i proto, že vyrostla bez stresu, v přírodě na čerstvém vzduchu a byla krmená výhradně statkovými krmivy (obilí, šrot, tráva, řepa, kopřivy apod.). Žádné průmyslově vyrobené krmné směsi, které se běžně používají ve velkochovech. Drůbež po nich sice velmi rychle roste, někdy doslova před očima, ale kvality poctivého masa tato drůbež nikdy nedosáhne. Maso “průmyslové” drůbeže nemá ani zdaleka tu dokonalou chuť, pro kterou to my malochovatelé vlastně všechno děláme. Rádi víme, co jíme a klidně si na poctivě vykrmenou drůbež o trochu déle počkáme.
Pokud mohu doporučit, nenechte se zmást čistě obchodním označením farmářských nebo domácích potravin v super/hyper marketech a ochutnejte skutečné domácí produkty (tj. doma vyprodukované). Uvidíte sami, jak se budete olizovat 🙂
Pro husu je nejlepší si zajet přímo na farmu :-). Může to být i příjemný výlet. Ale je potřeba se s farmářem domluvit předem. V říjnu už je může mít rozebrané!